Obsah stránky

Václav Vavřinec Pošík (1874-1952)

Je vždy úžasné objevit v historii místa, kde žijete, něco výjimečného. A to se stalo nedávno, když místní studentky při pátrání po slavných rodácích narazily na pozapomenutou historii rodu Pošíků pocházejícího z Budiměřic.

Text // Marek Merhout

Jednalo se původem o rolnickou rodinu ze Šlotavy, která svou usedlost na č. 10 později vyměnila za statek v Budiměřicích č. 2 (na kterém od roku 1681 hospodařil rod Kurků).

Dochované záznamy z kroniky dokládají, že se Pošíkovi společně s dalšími rodinami  zasadili v roce 1818 o založení obecní školy. I po roce 1853, kdy byla slavnostně otevřena nová budova školy na současném č. 28, byl statkář Václav Pošík ve školní radě.

V březnu 1884 se vedení budiměřické školy ujal  osvícený pan učitel Matěj Hůla. A právě ten si jako jeden z prvních všiml hudebního talentu malého Václava Vavřince Pošíka (nar. 30. 01. 1874) a vedl jej ke hře na housle. Není divu, že po odchodu do Prahy projevil V. V. Pošík zájem o studium na konzervatoři. Platil si hodiny klavíru a jako samouk se i nadále věnoval hře na housle. Během studií psal divadelní kritiky a své první vlastní básně. Vášeň k umění ho provázela celý jeho život. V roce 1930 dokonce produkoval jeden z prvních ozvučených československých filmů.

:: V. V. Pošík na dobové rodinné fotografii zcela vlevo ::

Přesto jeho hlavním zájmem ale nebyla hudba. V Praze se věnoval studiu techniky. Ve školním roce 1894-1895 zahájil vysokoškolská studia na ČVUT, kterou úspěšně dokončil s vyznamenáním a byl promován strojním inženýrem. Na této škole také získal první znalosti v tehdy začínajícím oboru elektrotechniky.

Jeho kariéra začala strmě stoupat. V letech 1900-1906 působil u řady významných strojírenských firem (Kolben, Siemens) a současně studoval na vídeňské technice. V roce 1906 byl na české technice promován jako první elektrotechnik v Rakousku-Uhersku doktorem technických věd. V letech 1922-1939 působil jako pedagog a později rektor Vysoké školy báňské v Příbrami.

Spolupracoval na přípravě Ottova slovníku naučného a Technického slovníku naučného. Je autorem řady odborných článků, studií a publikací. Kniha Stručné základy elektrotechniky se stala na mnoho dalších dekád základní literaturou oboru. Byl považován za předního odborníka při právě probíhající elektrifikaci československých měst.

V. V. Pošík se v roce 1901 oženil s Hilduší Čuprovou, se kterou měl tři dcery.  V Praze žil dvacet sedm let v Reslově ulici v jednom domě s Aloisem Jiráskem. Kromě své profese a umění se věnoval turistice, plavání, lyžování a bruslení. Na konci života se přestěhoval z Prahy do Staré Boleslavi, kde ve svých 78 letech 25. 05. 1952 umírá.

Zajímavé osudy rodiny Pošíků jeho smrtí ale nekončí. Shodou okolností jsme měli možnost se osobně potkat s žijícími členy jeho rodiny, kteří nám poskytli mnoho zajímavých informací, o které se s Vámi brzo rádi podělíme.

Patička stránky